Existuje celá řada teorií , které se snaží odhalit příčiny vzniku SPU. Tyto teorie se liší svým charakterem podle toho z jakých pozic vycházejí. Je zde mnoho hledisek a každé vychází z jiné stránky. Pokud budeme vycházet z jevové stránky , pak nejčastěji budeme nacházet příčiny v poruchách vnímání , řeči a motoriky. Z hlediska neuroanatomie a neurofyziologie jsou příčinou SPU poruchy určitých částí mozku. Někteří psychiatři hledají příčiny v narušené komunikaci mezi dítětem a okolním světem. Z hlediska pedagogiky je třeba ke zvládnutí základních školských dovedností dosažení určité úrovně funkcí , které se na čtení , psaní a počítání podílejí. Je-li porucha ve vývoji některé z těchto funkcí , může se projevit jako porucha učení. Existuje mnoho aspektů kterým jak který výzkumník přikládá důležitost. Například švédský výzkumník Hallgren prokázal dědičnost u 81 % dyslektických dětí. Jednou z cest hledání příčin dyslexie byl rozbor psychických funkcí , které se podílejí na nácviku čtení a psaní , na základě sledování průběhu a úspěšnosti reedukace. Rozborem příčin vzniká následující schéma , které vypracovala litevská autorka A.Lalajeva (1983).
- 1. Dyslexie fonematická vzniká jako následek nezvládnutého fonematického systému jazyka.
- 2. Dyslexie optická se projevuje poruchami zrakové a zrakoprostorové analýzy , nediferencovaností představ o tvaru , poruchami zrakové paměti , prostorového vnímání a prostorové paměti.
- 3. Dyslexie agramatická se projevuje nedostatečným osvojením gramatických forem , morfologických a syntaktických zobecnění.
- 4. Dyslexie sémantická se projevuje nedostatečným chápáním smyslu čteného textu.
Současné přístupy: V nedávné době ohlásili vědci z helsinské univerzity objev genu pro dyslexii , nazvali jej DYXC1 , výzkumy v potvrzení jejich stanovisek však ještě pokračují. Vědci identifikovali též tři oblasti , které mozek používá k analýze tištěných slov oblast automatizace procesu čtení. Všechny oblasti se nacházejí v levé hemisféře která s pravou hemisférou úzce spolupracuje.